Kumite
Všechny nacvičené techniky karatedó musí cvičenci postupně zvládnout v náročnějších situacích, hlavně však ve cvičeních se soupeřem, v sebeobraně s protivníky. Tuto formu tréninku nazýváme výcvik karatedó. Základním prostředkem výcviku jsou všechny formy cvičení ve dvojicích tzv. kumite a cvičení zvané kata.
Doplňujícím prostředkem jsou cvičení využívající speciální tréninkové pomůcky (boxerské pytle, závěsné žíněnky atd.) Pro úplnost tréninku karatedó nesmíme zapomenout na speciální výcvik v otužování úderových ploch, tzv. tamešiwari (přerážecí technika). Upozorňujeme však, že tato dovednost není hlavní náplní výcviku.
Souběžně s nácvikem základní techniky karatedó formou kihon musíme všechny probrané techniky cvičit také s partnerem. jde o formu nazvanou KUMITE, která vytváří pocit utkání a postupně se stává hlavní náplní tréninku karatedó. bez jejího důkladného výcviku není možné zvládnout karatedó. Doporučuje se cvičencům se postupně seznámit s jednotlivými formy kumite a postupně je procvičit. Nedoporučuje se proto jednotlivé formy přeskočit a začít cvičit složitější bez důkladné znalosti předchozích. Jednotlivé formy kumite jsou sestaveny tak, že na sebe postupně navazují, tj. od nejjednodušších až po velmi složité ( kumite šiai).
Kata a kumite jsou dvě kola jednoho vozejku. Cvičení kata se provádí k naučení obranných a útočných technik a správných pohybů těla, jež jsou k tomu nutné. V této formě cvičení existuje protivník pouze v naší představě, před naším duchovním viděním. V kumite, jiné formě tréninku, stojí dva cvičenci proti sobě a oba předvádějí příslušné techniky. V tomto smyslu lze tedy považovat kumite za aplikaci základních technik, naučených ve cvičeních kata, a tudíž i za určitou formu cvičného zápasu.
V minulosti na ostrově Okinawa představovalo kumite hlavní obsah cvičení karate. jenom zřídkakdy se měřila síla či účinnost úderu nebo krytu metodou, jež byla zvána kakedameshi.
Po přenesení karate na území kontinentálního Japonska získalo postupně značnou popularitu mezi mladými muži a při tomto rozšíření došlo nevyhnutelně k jeho ovlivnění japonskými bojovými uměními. Základní kumite, jež bylo poprvé cvičeno koncem dekády 1920-30, bylo dále zdokonalováno a vybrušováno a jako volná forma sparingu ( cvičeného zápasu) bylo vyvinuto jiyu kumite. V dnešní době se kumite všeobecně cvičí jako jedna z forem tréninku.
Vzhledem k tomu, že kumite vzniklo ve své moderní formě až po vstupu karate na japonskou kontinentální oblast, je svým způsobem novým aspektem v tomto umění sebeobrany. A proto je povinností dnešních karate-ka, obdobně jako jejich předchůdci během doby stálým zdokonalováním zlepšovali kata, intenzivně usilovat o další vývoj kumite tak, aby dosáhlo stejně vysoké úrovně, jakou má kata.
Kumite rozlišuje tři typy: základní kumite, ippon kumite a jiyu kumite.
Základní kumite je určeno pro prohloubený nácvik základních technik s přihlédnutím k individuální úrovni dovednosti a ovládání technik příslušným cvičencem.
Ippon kumite slouží k výuce obranných a útočních technik, protrénování různých pohybů těla a mimoto ke zvládnutí maai ( správné vzdálenosti od protivníka). V ipoon kumite má útočící předepsanou techniku a pásmo útoku, bránicí se partner pak sám aplikuje různé obranné prvky a protiakce.
V jiyu kumite není předem stanovena žádná technika či způsob boje. Oba partneři smějí volně využít své fyzické schopnosti i dovednosti, každý z nich musí dbát na to, aby své pohyby (údery, seky, kopy) měl stále pod plnou kontrolou. Kontakt s cílem – tělem soupeře je přísně zakázán a každý úder tedy musí být ukončen ( zastaven) dřív, než zasáhne soupeřův vitální bod.
Dobře trénovaný karate-ka dokáže automaticky (neboť má toto ovládání svých pohybů zautomatizováno), bez ohledu na sílu, s niž danou techniku provádí.
Jiyu kumite je mezi cvičenci značně oblíbeno, snad i proto, že se neprovádí jen jako samostatný nácvik, ale se znaky opravdového souboje. Pokud by se však o jiyu kumite pokoušel někdo bez dostatečných zkušeností, jen s povrchními znalostmi a úrovní výcviku, prováděl by své pohyby pažemi a nohama čistě mechanicky a cvičný souboj by se tak změnil v kohoutí zápas (tj. bez pravidel) anebo v bitku ve volném stylu. Pokud by došlo k takové situaci, vytratila by se hlavní a jedinečná charakteristika karatedó, tj. schopnost zneškodnit protivníka jediným účinným úderem. Navíc je takový postup porušením pravidel karate-do.
Kumite nesmí být v žádném případě chápáno jako druh cvičení, jímž lze nahradit cvičení kata. Kata jsou, tak jako vždy v minulosti byla, podstatné a nejdůležitější formy tréninku karate.
Pomůcka pro přípravu kunite na STU (Stupně technické vyspělosti) Shotokan Karate – Shotokan-kumite-books-A4-list